Princip baňkování

Na povrch kůže (v oblasti zad, podbřišku, lokte, kyčelního kloubu, kolen, chodidel nebo kotníku) se přikládají speciální baňky určené k baňkování, ve kterých je po přiložení vytvořen podtlak (vakuum). Poté je kůže a povrchová vrstva svalů vtažena dovnitř a držena v baňce. Při klasickém baňkování se používají skleněné baňky a k vytvoření podtlaku slouží zažehnutý lihový tampón upevněný do pinzety nebo peánu, který se před lokální aplikací na chvíli vloží do baňky. Dále se baňky mohou předem nahřát a při jejich ochlazování se vytváří podtlak. V současné době se hitem stávají baňky plastové či gumové, ze kterých se vzduch odsává vakuovou pumpičkou, tudíž nehrozí riziko spojené s užíváním ohně. Existují i baňky s gumovým balónkem, jehož puštěním po předchozím zmáčknutí a přiložení baňky na kůži se podtlaku dosáhne také. Výše uvedený princip je pro tzv. „suché baňkování/baňky“. Existují také tzv. „krvavé baňkování/baňky“. Předem se pokožka nařízne nebo několikrát napíchne jehlou, takže baňky nasávají krev. Při masážním baňkování se pracuje pouze s jednou baňkou, která je mírně přisáta na pokožku těla a masíruje se s ní ve směru toku lymfy. Při této masáži dochází k detoxikaci organismu, prokrvení řady tkání a maximální relaxaci. Zvláště pak ženy ocení odstranění celulitidy touto metodou v oblasti stehen, hýždí, paží nebo břicha.

  Délka baňkování je individuální, pohybuje se mezi 20 – 45 minutami, doporučuje se provádět baňkování dvakrát až třikrát týdně. Obvykle již po první proceduře se dostavuje značný pocit úlevy. Nepříjemným doprovodným efektem baňkování je popraskání drobných cévek a vznik podlitin, ale během 3 dnů dojde k jejich vymizení.