Listopad 2021

Věštění z ruky

Když jsem byla malá holka, žila jsem na vesnici, ve které žila jedna cikánská rodina. Jejich dcera se mnou chodila do školy a jednou nás pozvala k nim domů. Říkalo se o nich, že jejich ženy se věnují věštění z ruky, což nás jako děti hodně lákalo. V domě měli uklizeno, na stole jsem viděla cikánské karty. Chtěla jsem vědět víc, proto jsem se po chvíli maminky mé kamarádky zeptala, jestli je věštění z ruky to, co umí. Podívala se na mě pronikavým pohledem a vzala si do dlaní moji ruku. Trochu jsem se bála, ale nedala jsem na sobě nic znát. Víc jak strach zvítězilo poznávání tajemna. Po chvíli, když hleděla do mojí dlaně, moji ruku odložila a řekla mi, ať se nebojím. Dožiji se prý krásného věku a budu mít krásné děti. Víc mi prý k věštění z ruky říct nemůže, protože ještě nejsem dospělá. Mrzelo mi to, ale co se dalo dělat.

  Dospěla jsem a měla jsem rodinu, už dávno jsem se přestěhovala jinam. Před sebou jsem tlačila kočárek s mojí dcerou a najednou mě zastavila cikánka. Nejdříve jsem chtěla jít dál, ale pak jsem zjistila, že je to moje kamarádka z dětství. Mrkla na mě, vzala mi do dlaní ruku a řekla mi, že budu mít celkem čtyři děti a že v mém životě bude hodně štěstí, ale v lásce budu mít smůlu. Od té doby jsem ji neviděla, ale všechno se do puntíku splnilo. Od té doby vím, že věštění z ruky je umění, které dokáže zvládnout jen ten, kdo s ním přijde do styku od útlého dětství.