Tarotové karty jsou velmi zvláštní skupinou karet, které je potřeba pochopit. Nejedná se o karty, které si můžeme zakoupit a hned z nich vykládat. Nejdříve je potřeba vzít kartu po kartě a proniknout do jejich obrazů – což bez fantazie nejde. Vykládat si s nimi poté může každý sám. Hodně lidí, kteří mají tarotové karty doma, si ráno sedne a vytáhne si jednu kartu, aby věděli, co je v daný den čeká. Je to takový jednoduchý výklad, který si může dělat každý sám doma. Vždyť se také o těchto kartách říká, že s nimi můžeme pochopit i procesy vlastní duše.   Pokud si chcete koupit domů svoje vlastní karty, vždy si nejdříve prohlédněte…

Občas ukápne slza každému. Někdo se rozbrečí při zamilovaném filmu, jiný pokaždé, když mu přijde něco líto. Držet v sobě slzy rozhodně není zdravé. Pláčem se pročistí slzné kanálky a dáme tak průchod emocím, které musejí ven.   Lidé, kteří plakat neumějí, jsou většinou chladní a bez emocí. Takovým lidem by se měl člověk spíš vyhýbat. Naopak lidé propadající v hysterický pláč, nejsou také příliš žádoucí. Ti nemají svoje emoce pod kontrolou a nedoporučuje se, aby takový člověk pracoval v nějaké vedoucí pozici. Dokonce nejsou žádoucí ani pro partnerský vztah. I u pláče platí, že všeho by mělo být v našem životě s mírou. Pokud si totiž zapláčeme jen v situacích, které jsou opravdu k pláči, můžeme…

V mnoha domácnostech moc uklizeno není. Jsou-li v domácnosti malé děti, lze to pochopit, ale už od mala je potřeba dětem vysvětlovat, že každá věc má doma svoje místo a i hračky se musejí na noc uklízet. Máte-li totiž doma uklizeno, přispěje to ve velké míře k vaší pohodě.   Pozor si ale dávejte na opačný extrém – přílišnou čistotu. Jsou ženy (ale i muži), kteří jak vstanou, tak uklízejí. Na každý kout mají jiný úklidový prostředek, pohne-li někdo hrníčkem, okamžitě ho obracejí zpátky. Tady se víc jak o úklid jedná o duševní poruchu.   Jednomu vyhovuje bohémský styl, jiný naopak potřebuje mít ve všem řád. Ať tak či tak, domácnost, ve které…

  Když se řekne intuice, ví snad každý, o co jde. Tušíme, že se něco stane a ono se to opravdu stane. Když jsem měla malé děti, přesně jsem vytušila, když měla přijít nějaká větší pohroma. Jednou mi něco silně táhlo domů, když mi děti hlídala neteř. Byla jsem tenkrát na nákupu a ani jsem nenakoupila, prostě jsem jen pospíchala zpátky. Děti tehdy hlídala na dvorku a syn utekl na silnici. Strhla jsem ho zpátky. Když jsem tapetovala, najednou jsem vycítila, že se „něco děje“. Potichu jsem šla k dětskému pokoji, v tu chvíli dcera lezla na parapet a opět jsem ji strhla zpátky. Tento šestý smysl dobře funguje u rodičů. Šestý…

   Byl teplý sobotní večer v červenci, a já jsem se v parku na dřevěné lavičce, ukryté v zákoutí za hustým křovím, oddávala souloži. S mladým, teprve sedmnáctiletým studentem Davidem, ačkoliv mě na stejném místě protahoval před měsícem šestadvacetiletý elektrikář Milan, se kterým jsem byla od svých devatenácti let zasnoubená. Ale on si místo mě našel časem novou kůstku a mě nechal na holičkách. A protože mám náběh na další vrcholek, začnu vyhazovat zadkem a za krátko jsem opravdu hotová. Po Davidovo vyvrcholení na něj vyjedu s nečekanou jobovkou, která mu na chvíli vyrazí dech:    ,,Poslyš, drahouši, od teďka až do přespříštího týdne máš útrum, stejně jako já. Zítra…

  Mnoho lidí se zabývá tím, jak může chodit „holka s holkou“, nebo „kluk s klukem“. Jak se zpívá v jedné písničce, láska je láska a s tím nikdo z nás nic neudělá. Jediné, co můžeme udělat, je takovou lásku akceptovat.   Mnohdy je těžké se s tímto faktem smířit hlavně pro rodiče. Pokud zjistí, že jejich syn je na kluky, nebo naopak dcera na dívky, jsou psychicky na dně. V takových případech je třeba pochopit hodně věcí, akceptovat svoje dítě jako lidskou bytost a nezapomínat na to, že rodina by měla držet pohromadě i tehdy, když není všechno tak úplně normální. K problémům bychom se měli jednoznačně všichni stavět čelem – nakonec můžeme všichni dojít k závěru, že…

Od chvíle, co jsme spolu s mým partnerem, mu zachovávám věrnost a jiný muž pro mne neexistuje. Někdy to ovšem pro mne bývá dost obtížné, a proto čas od času musím na sobě zapracovat sama. Když Vladimír služebně odjel do Makedonie, rozhodla jsem se, že si pomohu jinak. Koupila jsem si pěkný vibrátor. Zasvětila jsem jej ale neobvyklým způsobem. Zašla jsem s ním totiž do kina na jeden odvážnější erotický film. Seděla jsem v poslední řadě. Nikomu jsem nebyla nápadná, protože jsem svým vzhledem s krátkými vlasy a prsy jedničkami připomínala mladíky, kteří se přišli rajcovat. V kině jich bylo více, ale jenom někteří měli s sebou partnerky. Samozřejmě mi…