Štěstí je o tom nebýt sám
„Říká se, že spokojený je pouze ten, kdo je šťastný. Štěstí nespočívá v tom, jestli máte vybudovanou kariéru, zda pojedete na zahraniční dovolenou nebo se vám bude lesknout na krku zlatý řetěz. Štěstí je o tom nebýt sám, mít kolem sebe milující rodinu a být zdravý. V mládí jsem přikládal všemu jinou hodnotu – dnes – v sedmdesáti letech, jsem ale šťastný za úplně jiné věci. Právě za ty obyčejné, které jsem kdysi tolik přehlížel. Do stáří ale nahlédne téměř každý a stejně tak každý pozná, že život je daleko více o duši, tělesná schránka stárne, ale duše, ta je věčně mladá,“ usmívá se pan Jaroslav a vzhlíží ke všem těm bylinkám, které má okolo sebe.
Žil jsem sportem a prací
V mladším věku jsem žil nejen pro rodinu, ale také pro sport a samozřejmě jsem musel denně chodit do zaměstnání. Sport byla moje velká láska. Jezdil jsem denně mnoho kilometrů na kole, hrál jsem rád ping pong, občas fotbal a vedl jsem k této velké životní lásce i našeho syna. Ten se nejen účastní různých sportovních turnajů, ale sport je základem i jeho profese. A tím jsem vlastně předal štafetu, protože člověk by sice ještě hodně chtěl, ale tělo už jednoduše nemůže. V té době, kdy už tělo řeklo dost, jsem se uzavíral hodně do sebe. Mrzelo mě, že už všechno nejde podle mých představ, a když jsem odešel do důchodu, nebylo jak zaplnit čas. Trvalo to všechno více jak rok. Potom jsem ale začal více číst a zajímat se o zdravý životní styl. To mi nejen pomohlo, ale i upevnilo zdraví. Fotbal už sice nehraji, ale na ping pongový turnaj zajdu moc rád.
Začátky byly těžké
Na počátku mého „bádání“ bylo všechno těžké nejen pro mě, ale i pro ostatní rodinné příslušníky. Začal jsem denně konzumovat hlávku česneku v dobré víře, že mi česnek v těle vypálí bacily a já budu zdravý jako řepa. Ano, moje zdraví se i po česneku dost zlepšilo, ale pokud člověk denně konzumuje česnek v syrové podobě, začne se potem onen nepříjemný odér vylučovat z těla ven, nemluvě o zápachu z úst. To mě přivedlo k tomu, že si mohu některé „léky“ připravit doma sám a začal jsem trochu experimentovat. V chřipkovém období se mi nejvíce osvědčil česnekový sirup. Dělám ho tak, že vezmu zhruba deset lžic medu a deset lžic prolisovaného česneku. Vše pak důkladně promíchám a nechám deset hodin odstát. Poté odstátý sirup vložím do mikrovlnné trouby a zahřeji. Jakmile med teče, nechám vše mírně vychladnout a poté přecedím přes sítko s gázou. Nejlepší je na uskladnění sirupu tmavá vyvařená lahev s dobrým uzávěrem, takto vydrží sirup i několik měsíců a česnek není z těla tolik cítit. Užívat doporučuji tři lžičky denně.
Pozitivní myšlenky mě startují k životu
Když se ráno vzbudím, jdu jako první do kuchyně a uvařím pro každého teplý čaj. Je to takový náš rodinný rituál, kterým jsme se naučili vítat nový den. Teprve potom se v klidu nasnídáme a dáme se do práce. Já miluji v čaji dominantní mátovou chuť, moje manželka upřednostňuje čaj z maliníku, který zlepšuje průchodnost střev a působí na žaludek. A když je období chřipek, je nejvhodnější udělat si lopuchový čaj, který, jen tak mimochodem, znaly jako léčivou bylinu už starověké civilizace. U nás roste lopuchu několik druhů, já ale doporučuji lopuch větší. Kořeny lopuchu se musejí pečlivě očistit od zbytků hlíny, musejí sed omýt studenou vodou (ty větší doporučuji rozpůlit) a potom se suší. Droga lopuchu většího je nedocenitelná hlavně tehdy, když se potřebujeme vypotit nebo při ledvinových chorobách. Vy už si to možná nepamatujete, ale já ano, protože moje maminka tuto drogu používala také. Pražené kořeny lopuchu většího si přidávala do kávy místo cigorky. Mladé listy se ale dají dávat i do salátů a polévek, přidat je můžeme i do karbanátků, dodají všem pokrmům specifickou, ale velmi dobrou chuť.
